EU zavádí nová pravidla pro online platformy

Platforma

Ještě se párkrát vyspíme a… mnozí by určitě doplnili: „… a budou tady Vánoce.“ Ač by většina z nás ráda za pár dnů rozbalovala dárky, jiní jsou spokojenější, že si v dnešních dnech na Booking.com mohou vybrat pohodové ubytování, na Heurece si srovnat aktuální ceny sandálů a na Aukru (či Sbazaru) sehnat zánovní Škodovku, která je doveze až do Chorvatska.

Proč jsme zmínili tyto portály? Protože mají jedno společné – jedná se o poskytovatele online zprostředkovatelských služeb. No, a ještě párkrát se vyspíme, a bude účinné nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb. Jaký den by si každý, kdo provozuje obdobný web, či chce na takovém webu nabízet své zboží a služby (provozuje či využívá platformu), měl zakroužkovat v kalendáři? 12. červenec.

Platformy

Co by se 12. července mělo na obdobných portálech změnit? Bude toho hodně, pojďte se s námi podívat na pomyslný zoubek nařízení.

Nařízení o spravedlnosti a tamtoho, no, těch… transparentnosti takových jakože nějakých služeb

Nějak takto si představujeme, že budou lidé vzpomínat na název nařízení, které jsme uvedli výše, a jehož den účinnosti jste si všichni, doufáme, poctivě zapsali do kalendáře! 🙂 Proto si jej pracovně nazveme pouze jako nařízení.

Jednodušeji lze říci, že nové nařízení se bude vztahovat na tzv. online platformy. Pod online platformou si představte provozovatele webu, který poskytuje online zprostředkovatelské služby (tato definice má přesně stanovená kritéria – za úplatu, umožňuje podnikatelům nabízet zboží a služby spotřebitelům a je poskytována na základě smluvního vztahu – P2B). 

Může se jednat například o provozovatele webů, kteří nabízejí srovnávaní cen či umožňují dalším podnikatelům přes jejich web nabízet zboží a služby. Online platformy tak jsou různá online tržiště, platformy pro šíření aplikací, srovnávače cen a vlastně každá webová stránka, kterou jsme zmínili v úvodním odstavci (například Heureka, Aukro, Booking, Sbazar atp.). Pokud opustíme hranice České republiky, může se jednat o Google Play, Amazon, Ebay aj.

Na těchto webech nabízí zboží a služby podnikatelští uživatelé. Důležité je, aby své zboží a služby nabízely spotřebitelům za účelem, který lze považovat za jejich obchodní činnost, řemeslo nebo povolání. Velice zjednodušeně se jedná o podnikatele, kteří nabízí své zboží a služby na webech dalších podnikatelů. Představte si, že existuje například portál, kde si mohou lidé objednat výrobu stolů na zakázku od různých řemeslníků, kteří prostřednictvím portálů nabízejí své služby. Provozovatel webového portálu je poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb a jednotliví řemeslníci jsou následně podnikatelští uživatelé.

Pro zjednodušení si tyto strany v článku nazveme jako poskytovatele platformy a podnikatele.  No, a webový portál je platforma (někdy se také říká, že jde o online tržiště). Spotřebitelem je poté – prostě spotřebitel (tedy osoba, která pro „vlastní potřebu“ uzavírá smlouvu s podnikatelem)! 🙂

Zajímavost

Dle statistik z roku 2019 bylo prostřednictvím online platforem provedeno přibližně 1 000 000 obchodů! Je to úctyhodné číslo, a právě rozmach využívání platforem vedl Evropskou unii k tomu, že částečně sjednotí úpravu vztahů mezi provozovateli daných webů a podnikateli, kteří na webech nabízí výrobky a služby.

Ptáte se proč?

Ač se může na první pohled jevit, že nařízení má opět posílit postavení spotřebitelů a poskytnout jim nová práva, úplně tak tomu není. Nařízení míří na vztah mezi poskytovateli platforem a podnikateli. Obecně se vžil název P2B vztah (Platform To Business). V praxi se totiž ukázalo, že poskytovatelé platforem často mlží o tom, jak funguje řazení výsledků vyhledávání, záměrně píší obchodní podmínky pro podnikatele takovým jazykem, aby se v nich nevyznali, či bez uvedení důvodů vymažou podnikatelům účet.

Právě novým nařízením mají být tyto problémy řešeny a podnikatelé by měli dostávat srozumitelné a transparentní informace. Nařízení se vydalo cestou stanovení povinností pro poskytovatele platforem. Každý poskytovatel platformy by tak měl dodržovat povinnosti, které jsou v nařízení stanoveny. V případě jejich porušení může dokonce hrozit pokuta. O jaké povinnosti se jedná? To si rozebereme níže.

Na koho se nařízení nevztahuje?

Nařízení se nevztahuje například na platformy, u kterých chybí prvek zprostředkování (Netflix, Spotify), čistě B2B platformy (Salesforce, Microsoft Azure Market Place), platební platformy (PayPal) či technologické platformy spojující hardware a aplikace (Android, iOS, Windows)

Fungování v praxi

Scénář může být následující – podnikatel chce nabízet své zboží a služby, ovšem jeho velikost (nebo chuť) mu nedovoluje zřídit si vlastní e-shop. Na internetu najde webový portál, který mu zajistí nabízení jeho zboží a služeb spotřebitelům. Typicky s webovým portálem nebude podepisovat žádnou písemnou smlouvu, nýbrž si pouze založí uživatelský účet a odsouhlasí dokument, který bude nazván například jako „Podmínky užívání“. Podnikatel se těmito podmínkami musí řídit, musí dodržovat tam stanovené povinnosti a má v podmínkách stanovená práva.

Ne vždy však podmínky odpovídají skutečnému fungování online platformy, což může mnohé podnikatele (a jejich peněženky) nemile překvapit.

Běžný návštěvník stránek (spotřebitel) si žádných problémů ani nemusí všimnout, ovšem dle výzkumu, který provedla Evropská komise se 46 % podnikatelů setkalo s problémy ve vztahu mezi nimi a poskytovatelem platformy.

Jaké povinnosti budou nově poskytovatelé platforem povinni dodržovat?

Poskytovatelé platforem budou muset dodržovat následující povinnosti:

1) Upravit a doplnit své podmínky

Podmínky, které podnikatelé na webu (například při vytváření uživatelského účtu) odsouhlasí a tím dají vzniknout smluvnímu vztahu, musí být sepsány srozumitelně a musí být podnikatelům jednoduše dostupné. Dostupnost musí být zajištěna i v předsmluvní fázi. To znamená, že by je provozovatel platformy měl zveřejnit například na spodní části webu, kde běžně zveřejňuje obchodní podmínky či jiné dokumenty.

Povinně pak musí obchodní podmínky obsahovat některá ustanovení. Tučně následně uvádíme překlad právního jazyka do lidského jazyka (jak rádi říkáme – překlad z jazyka Mordoru do jazyka lidí). Chcete-li tedy dát odpočinout svým mozkovým buňkám, čtěte jen tučný text.

Tak jdeme na to (hluboký nádech):

  • Důvody pro rozhodnutí zcela nebo zčásti pozastavit, ukončit nebo jakkoli jinak omezit poskytování jejich online zprostředkovatelských služeb podnikatelským uživatelům.
    • Pokud se provozovatel platformy rozhodne zrušit podnikateli na webu účet, musí v podmínkách uvést, kdy a proč k tomu může dojít). K tomuto rovněž doporučujeme v podmínkách uvádět, jak bude podnikatelům doručováno rozhodnutí o ukončení poskytování služeb.
  • Informace o jakýchkoli dodatečných distribučních kanálech a potenciálních přidružených programech, jejichž prostřednictvím mohou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb uvádět na trh zboží a služby nabízené podnikatelskými uživateli.
    • Informace o tom, že kromě konkrétního portálu provozuje poskytovatel platformy také jiný portál, kde mohou být výrobky či služby podnikatelů nabízeny.
  • Všeobecné informace o účincích podmínek na práva duševního vlastnictví podnikatelských uživatelů a jejich kontrolu nad těmito právy.
    • Co může provozovatel platformy provádět například s fotografiemi podnikatelů u produktů zveřejněných v platformě.
  • Parametry určující pořadí a důvody relativní důležitosti těchto hlavních parametrů v porovnání s ostatními parametry.
    • Z podmínek musí být jasné na základě čeho platforma filtruje zboží a služby při zobrazování spotřebitelům, zda bere v potaz vlastnosti zboží a služeb a relevantnost těchto vlastností, zda si lze zaplatit lepší pořadí atp.
  • Popis jakéhokoli rozdílného zacházení, které uplatňují nebo mohou uplatňovat ve vztahu ke zboží a službám, jež spotřebitelům prostřednictvím těchto online zprostředkovatelských služeb nabízí poskytovatel platformy.
    • Jak se může podnikatel zapojit do různých affiliate programů, zda existuje Prémium extra plus účet, kolik si za to poskytovatel účtuje atp.
  • Informace o podmínkách, za kterých lze ukončit smluvní vztah a způsob, jak se podnikatel dostane k informacím zveřejněných v platformě po skončení smluvního vztahu, pokud to bude umožněno.
    • Kliknutím na zrušit účet končí náš vzájemný vztah, přičemž vymažeme veškerý obsah, který jste na webu zveřejnil, popřípadě tady máte odkaz na vše, co jste na webu sdílel.
Vyhodnocovat, vyhodnocovat… vyhodnocovat

Smluvní podmínky rovněž nesmí poskytovatelé platforem měnit se zpětnou účinností (to by šlo pouze ve chvíli, kdy by byly pro podnikatele výhodnější). Nařízení obsahuje velmi podrobný výčet toho, co by měly podmínky obsahovat. Vždy je vhodné důsledně zhodnotit, co vše bude platforma umožňovat a jaký business plán má v hlavě poskytovatel platformy.

Kromě výše uvedeného řeší nařízení také přístup k osobním údajům, ovšem v úvodu jsme slíbili, že nebudeme mluvit o žádném jiném nařízení (GDPR necháme za dveřmi). Takže k této oblasti někdy příště.

2) Zavést interní systém pro vyřizování stížností

Bohužel se na internetu již objevují články, které uvádějí, že takový systém bude muset zavést každý poskytovatel platformy. Povinnost se však nevztahuje na poskytovatele, kteří jsou malými podniky. Tím je (velmi zjednodušeně) takový podnik, který má méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nebo rozvahu do 10 milionů EUR. K definici malého podniku existuje samostatná příručka:

Pokud však platforma není malým podnikem, bude muset zřídit interní systém pro vyřizování stížností podnikatelů, který je snadno přístupný a bezplatný. Provozovatel platformy musí posoudit podané stížnosti a vyřizovat je rychle a účinně. Zároveň musí o takovém systému informovat ve svých obchodních/smluvních podmínkách.

3) Určit dva a více mediátorů

Tato povinnost se opět netýká poskytovatelů platforem, kteří jsou malými podniky. V opačném případě má však provozovatel platformy povinnost určit dva či více mediátorů. Ti by měli být ochotni spolupracovat a pokoušet se dosáhnout shody mezi podnikateli a provozovateli platforem. Nařízení rovněž stanovuje požadavky na takového mediátora (nestrannost, cenová dostupnost, jazyk, místní dostupnost atp.).

4) Vypracovat kodexy chování

Bonusovou povinnost představuje vypracování kodexů chování, které mají přispět k tomu, aby bylo nařízení lépe uplatňováno. V nařízení není stanovena povinnost vypracovat takový kodex chování, nýbrž se jedná o pouhé vybízení. Nejedná se tedy o nutnost, ovšem provozovatel platformy může za vypracování získat zelený puntík při hypotetické kontrole. J

Kdo bude kontrolovat povinnosti a co se stane, když něco z toho nedodržím?

Nařízení nestanovuje žádné pokuty, ani kdo kontroluje dodržování povinností. Stanovení nechává na členských státech. Každý stát tak má povinnost přijmou například zákon, kde uvede, kdo provádí kontrolu a jaká sankce bude za nedodržení hrozit. V České republice tak Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo návrh novely zákona o některých službách informační společnosti. Dle tohoto návrhu by dohled nad plněním povinností měl vykonávat Český telekomunikační úřad. A co se stane, když poskytovatel platformy nedodrží povinnosti stanovené v nařízení? Může dostat pokutu až do výše 10.000.000 Kč.

Kromě pokuty však hrozí také jiný problém. Nařízení přímo uvádí, že pokud v podmínkách nebudou uvedeny informace, které jsme uvedli výše, jsou takové podmínky neplatné. Neplatnost se však týká pouze těch ustanovení, které nesplňují právní požadavky. Zbývající ustanovení by měla zůstat platná a vymahatelná, pokud je lze oddělit od ustanovení, která nejsou v souladu s požadavky.

Co by to bylo za nařízení, kdyby se nedotklo Googlu

Neodpustíme si ani krátký komentář k další oblasti, kterou nařízení řeší, a to povinnosti pro internetové vyhledávače. Nově budou muset poskytovatelé internetových vyhledávačů poskytnout a veřejně zpřístupnit popis, jak je určováno pořadí výsledků vyhledávání. Vše musí být poskytnuto v jasném a srozumitelném jazyce. No, my už se těšíme na nová animovaná videa od Google, kde se (snad) konečně dozvíme, proč se nám na první stránce při vyhledávání zobrazují výsledky dle našich osobních preferencí.

Zajímá Vás, jaký je důvod stanovení této povinnosti internetovým vyhledávačům? Dle výzkumu, který provedla Evropská komise, 88 % všech kliknutí mířilo na prvních TOP 5 výsledků vyhledávání. Výsledek pod 10. místem má poté pouze 1,11 % šanci, že na něj bude kliknuto. Zajímavé, že? 🙂

Závěrem

Nařízení zavádí docela dost nových povinností. Troufneme si říct, že kdyby nebyla věnována taková pozornost onemocnění COVID-19, nařízení by se dostalo do hledáčku velkých médií v mnohem větší intenzitě. V minulosti byl návrh nařízení předmětem kritiky například ze strany společnosti Seznam. Ti mimo jiné připomínkovali, že zveřejnění všech povinných informací může být problematické ve vztahu k know-how, které mají.

Ač si možná název nařízení pamatujete ve formě našeho prvního nadpisu, pevně věříme, že je Vám nyní jasné, co bude nařízení řešit a na co je potřeba se připravit.

Jste poskytovatelem platformy, nebo si nejste jistí, zda na Vás nařízení dopadne? Neváhejte se na nás obrátit. Rádi si s Vámi dohodneme schůzku a vše důkladně probereme. Nezapomeňte, že čas se krátí a proces aktualizace obchodních podmínek není krátký.

Zdroje

Výzkum Evropské komise a zdroj obrázků v článku – https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/online-platforms-new-rules-increase-transparency-and-fairness

Začněme spolupracovat ještě dnes

Kontaktujte nás