Před pár lety jste si koupili zařízení, jehož součástí je předinstalovaný operační systém. Zatímco operační systém stále získává pravidelné aktualizace a drží krok s dobou, tak zařízení postupně přestalo sloužit. Rozhodnete se jej tedy vyměnit a pořídit si nové. V tu chvíli vás napadne geniální nápad – co takhle trochu ušetřit a koupit si nové zařízení bez operačního systému? Vždyť můžete použít ten ze starého zařízení, který už nevyužíváte. Má to ale menší háček – software licencován jako OEM verze. Představuje převod OEM licence problém?
Zejména ve firemním prostředí může nastat také jiná situace. V kanceláři se nahromadí několik počítačů, které už nikdo nepoužívá. Někoho by tedy mohlo napadnout pokusit se je zpeněžit. Některé by šlo prodat jako balíček počítače s nainstalovaným operačním systémem, u některých se ale firma rozhodne si zařízení ponechat jako záložní a prodat pouze licenci k předinstalovanému operačnímu systému. Opět ale narazí na nálepku OEM. Co s tím?
OEM (zkratka anglického Original Equipment Manufacturer) licence je způsob poskytování software, kdy je oprávnění k jeho užívání spojeno přímo s konkrétním zařízením. V praxi funguje OEM licence tak, že si koncový uživatel koupí zařízení, na kterém je již software nainstalován. Licenčními podmínkami je však využití software vázáno pouze na dodané zařízení a uživateli je zakázáno OEM software instalovat na zařízení jiné, i kdyby software z původního zařízení odstranil.
Na první pohled se tedy může zdát, že opětovný převod OEM licence k software je zakázán. Je tomu ale opravdu tak?
Evropské právo zná princip vyčerpání autorských práv. Ten řeší střet mezi zájmem autora omezovat nakládání s jeho autorským dílem a zájmem koncových uživatelů na volném pohybu zboží. A řeší ho tak, že autorovi v podstatě říká: „máš to blbý, jakmile software jednou prodáš, už nemůžeš jeho prodej dále omezovat“.
Soudní dvůr Evropské unie v tomto ohledu definoval přesné podmínky, za kterých autor nemůže kontrolovat další prodej kopie software, kterou již jednou prodal (rozhodnutí ve věci C‑128/11 známé podle názvu žalované společnosti UsedSoft GmbH). Podmínky jsou následující:
Obecně tedy platí, že „použitý“ software je možné opětovně prodávat. Nezáleží přitom, jestli jsou k software poskytovány další služby údržby nebo ne. U zakoupených kopií software totiž dochází k tzv. vyčerpání práva nositele autorského práva na jejich rozšiřování. Pokud poskytovatel licence k software jeho další prodej i přesto zakáže, je tento zákaz neplatný a nabyvatel licence může licenci dále prodávat.
Prodej licence je však koncept odlišný od převodu OEM software na jiné zařízení. Jak bylo výše vysvětleno, OEM licence nezakazuje pouze další prodej software, ale také užívání software na jiném zařízení. A i když jsme vyjasnili, že omezení prodeje software není za určitých podmínek možné, tak nelze bez dalšího dovozovat, jestli to samé platí i pro omezení užívání software na jiném zařízení.
V České republice v současnosti neexistuje právní předpis nebo rozhodnutí soudu, které by výslovně odepíralo účinky omezení převodu OEM licence. Pozornost lze upnout pouze směrem k rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora ve věci OEM-Version. Soud se v tomto případě zabýval jednáním žalovaného, který konečnému uživateli prodal OEM verzi software původně zakoupenou ve velkoobchodě, aniž by konečnému uživateli prodal zároveň i hardware. Případ skončil potvrzením účinků principu vyčerpání práva na rozšiřování, k němuž došlo prodejem zmíněného software autorizovanému velkoobchodu (tedy se souhlasem žalobce), byť byl označen jako OEM software. Podle názoru soudu totiž nelze dále kontrolovat jeho další rozšiřování, a to navzdory tomu, že se zmínění smluvní „autorizovaní“ partneři výslovně zavázali, že budou OEM verze prodávat výlučně s novým hardware.
Tento případ se tedy nezabývá přímo problémem řešeným v článku. V řešené věci totiž nikdy nedošlo k instalaci software na jiné zařízení než původně se software prodávané. I když se sice jednalo o OEM software, byl software prodáván bez zařízení. Navíc je nutné brát v potaz, že se jedná o rozhodnutí německého soudu, jehož odůvodnění české soudy nutně nemusí převzít.
I přesto však některé internetové platformy zabývající se prodejem použitého software tvrdí, že opětovný prodej OEM licencí je povolen. Odkazují se přitom především na výše zmíněné rozhodnutí SDEU. Výklad rozhodnutí těmito platformami je však pravděpodobně ovlivněn jejich soukromými zájmy a v některých ohledech je nutné jej považovat přinejmenším za zkreslený.
Princip vyčerpání práva na rozšiřování totiž není bezbřehý a neznamená konec veškerých oprávnění autora k dané kopii software. Právo na pronájem díla, půjčování díla a ostatní majetková práva autorská zůstávají nedotčena. To samé platí pro výlučná autorská práva osobnostní. I když je tedy možné kopii software po jejím prodeji libovolně dále prodávat, není možné software upravovat nebo dekompilovat, pokud to nepovoluje původní licence. To platí i pro další nabyvatele software, i kdyby byl software prodán sebevíckrát.
Výše popsanou situaci lze popsat jednoduchým pravidlem: nikdo nemůže převést více práv než sám má. Při vyčerpání práva na rozšiřování tedy nelze dovozovat, že by se práva nabyvatele licence rozrostla. Například nelze tvrdit, že prodej kopie software znamená konec omezení rozsahu licence, jako je omezení na určitý počet uživatelů. Ostatně SDEU dokonce uvádí, že v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování není nabyvatel licence oprávněn licenci ani dělit a dále prodávat pro užívání menšího množství uživatelů, než pro kolik byla původně určena. Vyčerpání práva je nakonec omezeno i územně, jelikož se vztahuje pouze na území členského státu Evropské unie či státu tvořícího EHP.
Jaký závěr tedy můžeme z výše uvedeného dovodit? Bezpochyby lze tvrdit, že ve spojení s původním zařízením lze OEM software prodávat dalším osobám, a to i přesto, že licenční ujednání k software mohou převod licence zakazovat. S jistotou však již nelze tvrdit, že „použitý“ OEM software lze legálně odebrat z původního zařízení a využívat jej na zařízení jiném. Takové jednání se totiž již netýká převodu licenčních oprávnění, ale spíše jejich obsahového rozšíření. Nelze však opomenout, že pádné argumenty existují na stranách obou možných řešení problému.
Závěrem je nutné věnovat pozornost i technické stránce věci. Bez ohledu na právní řešení otázky totiž může být přenos OEM software na nové zařízení složitý. Ačkoliv poskytovatelé software v některých případech umožňují i vytvoření jeho legální rozmnoženiny i bez původního nosiče, OEM licence bývá svázána se základní deskou zařízení. Na jiném zařízení tak nemusí být technicky vůbec možné software aktivovat.
Zajímá vás, jak je to s opětovným prodejem dalších druhů autorských děl, například audioknih nebo počítačových her? Potřebujete zkontrolovat licenční podmínky konkrétního produktu? Napište nám a my vám rádi pomůžeme.