Software jako vadný výrobek: kdo od 9. 12. 2026 odpovídá za škodu způsobenou softwarem
Pavel Čech 18. 10. 2026
Prodáváte chytrý termostat, aplikaci pro chytrou domácnost nebo elektrokolo
s vlastním softwarem. Firmware vám dodala jedna firma, modul pro platby
druhá a model pro rozpoznávání obrazu běží přes API třetí. Pak
aktualizace od dodavatele firmwaru přehřeje zařízení u zákazníka doma a
shoří kus kuchyně. Zákazník bude chtít náhradu škody po vás.
Na výrobky uvedené na trh od 9. prosince 2026 se použijí nová evropská pravidla odpovědnosti za vadné výrobky a software je v nich výslovně výrobkem. Odpovědnost za vadný software tak nově nese i ten, kdo software sám nenapsal. Kdo ho zabuduje do svého produktu, odpovídá poškozenému za celý produkt, včetně cizí softwarové součásti, kterou do něj začlenil pod svou kontrolou. Strop odpovědnosti ve smlouvě s dodavatelem ho vůči poškozenému nechrání, protože tuto odpovědnost nejde smluvně omezit ani vyloučit. Proto hraje velkou roli, jak má s dodavatelem smluvně upravený regres a další nároky.
V tomto článku projdeme, co se 9. 12. 2026 mění a kdo je výrobce software. Pak se podíváme na to, jaké škody se hradí, čím se to liší od odpovědnosti za vady software, proč vás nechrání strop ve smlouvě a co vyjednat s dodavatelem software. A na konci si řekneme, jak je to s aktualizacemi, s open source a s AI a jaké chyby vídáme nejčastěji.
Ve zkratce
- Směrnice (EU) 2024/2853 se použije na výrobky uvedené na trh nebo do provozu od 9. prosince 2026 a software, včetně softwaru dodávaného jako služba, výslovně řadí mezi výrobky. Na výrobky uvedené na trh dřív se dál použije dosavadní úprava (čl. 21).
- Kdo do svého produktu začlení cizí software pod svou kontrolou, je výrobcem celého produktu a odpovídá poškozenému i za škodu způsobenou vadnou softwarovou součástí. Výrobce součásti odpovídá vedle něj (čl. 8 směrnice).
- Odpovědnost vůči poškozenému nejde smluvně omezit ani vyloučit (čl. 15). Strop ve smlouvě s dodavatelem může omezit to, co od něj dostanete zpátky v regresu, pokud se na regres podle svého znění vztahuje.
- Hradí se škoda na životě a zdraví, na majetku fyzických osob, který neslouží výhradně k profesním účelům, a ztráta nebo poškození dat, která se nepoužívají k profesním účelům (čl. 6). Dnes se podle občanského zákoníku škoda na věci hradí jen v částce nad 500 EUR, nově se nahradí celá.
- Výrobce se nezprostí odpovědnosti tím, že vada vznikla až po prodeji, pokud ji způsobila aktualizace softwaru nebo chybějící bezpečnostní aktualizace, které má pod kontrolou (čl. 11 odst. 2).
Odpovědnost za vadný software: co se 9. 12. 2026 mění
Kdo odpovídá za škodu způsobenou softwarem? Od 9. prosince 2026 odpovídá za škodu, kterou způsobí vadný software, jeho výrobce. Pokud je software zabudovaný do jiného výrobku, odpovídá vedle něj i výrobce celého výrobku. Vůči poškozenému tuto odpovědnost nejde smluvně omezit. Upravuje ji směrnice (EU) 2024/2853 a v Česku novela občanského zákoníku, která přepisuje § 2939 a násl.
Odpovědnost za vadné výrobky je objektivní. Poškozený nemusí prokazovat, že výrobce něco zanedbal, stačí prokázat vadu, škodu a příčinnou souvislost mezi nimi. Doteď to platilo hlavně pro hmotné věci a u softwaru se vedly spory, jestli je vůbec výrobkem. Nová směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky (EU) 2024/2853 ty spory ukončuje.
Software je výrobek. Výrobkem jsou všechny movité věci včetně softwaru, i když jsou začleněny do jiné věci nebo s ní propojeny (čl. 4 bod 1 směrnice). Podle odůvodnění to platí bez ohledu na způsob dodání, tedy i pro software v cloudu a SaaS. Samotný zdrojový kód jako informace výrobkem není.
Související služby jsou součást výrobku. Digitální služba, bez které výrobek nemůže plnit některou funkci, je jeho součástí (čl. 4 bod 3). Typicky navigace, která potřebuje data o dopravě, nebo hlasový asistent ovládající zařízení.
Platí to pro nové výrobky. Směrnice se použije na výrobky uvedené na trh nebo do provozu od 9. prosince 2026 (čl. 2 odst. 1). Na starší výrobky se dál použije stará směrnice z roku 1985 (čl. 21).
Vada znamená nedostatek bezpečnosti, ne funkčnosti. Výrobek je vadný, pokud neposkytuje bezpečnost, jakou je člověk oprávněn očekávat nebo jakou vyžaduje právo (čl. 7). Posuzuje se i kybernetická bezpečnost a vliv schopnosti dalšího učení, typicky u AI. Software, který jen nefunguje podle zadání, je vadné plnění podle smlouvy, ne vadný výrobek.
Snazší důkazy pro poškozeného. Soud může žalovanému uložit, aby zpřístupnil důkazní prostředky (čl. 9). Když to neudělá, předpokládá se, že výrobek je vadný (čl. 10 odst. 2). U technicky složitých výrobků, kde má poškozený s důkazy nepřiměřené obtíže, může soud vadu nebo příčinnou souvislost předpokládat, pokud poškozený osvědčí, že jsou pravděpodobné (čl. 10 odst. 4).
Lhůty. Promlčecí lhůta je tři roky od chvíle, kdy se poškozený dozvěděl nebo měl dozvědět o škodě, vadě a odpovědném subjektu (čl. 16). Nárok zpravidla zaniká deset let od uvedení výrobku na trh nebo do provozu, u podstatně změněného výrobku od jeho dodání po změně. Pokud se újma na zdraví projeví až později, může lhůta dosáhnout 25 let (čl. 17).
V Česku se směrnice provede novelou občanského zákoníku, která přepisuje ustanovení o škodě způsobené vadou výrobku (§ 2939 až 2943). Vláda ji předložila Poslanecké sněmovně 3. září 2026 jako sněmovní tisk 295 a k 15. říjnu 2026 je zařazená na pořad 34. schůze. Návrh výslovně uvádí, že výrobkem je i programové vybavení, a počítá s účinností od 9. prosince 2026. Text i datum účinnosti se ještě mohou změnit, ale lhůtu pro provedení dává směrnice a pravidla jsou plně harmonizovaná (čl. 3), takže prostor pro odchylky je malý.
Kdo je výrobce software a kdy se jím stanete vy
Výrobcem je ten, kdo výrobek vyvíjí nebo vyrábí, kdo si ho nechá navrhnout nebo vyrobit, a kdo se jako výrobce prezentuje svým názvem nebo ochrannou známkou (čl. 4 bod 10). Vývojář software, včetně poskytovatele systému AI, je výrobcem.
Pro firmu, která software kupuje, jsou důležité tři situace.
Zabudujete cizí software do svého produktu. Pak jste výrobcem produktu a odpovídáte i za škodu způsobenou vadnou součástí, kterou jste do něj začlenili nebo s ním propojili (čl. 8 odst. 1). Dodavatel softwarové součásti odpovídá vedle vás jako výrobce součásti. Poškozený si vybere, po kom bude náhradu chtít, a obvykle si vybere toho, koho zná. Vás.
Podstatně změníte cizí software. Kdo podstatně změní výrobek mimo kontrolu výrobce a pak ho dodá na trh nebo uvede do provozu, považuje se za výrobce (čl. 8 odst. 2). Podstatnou změnou je změna, kterou za podstatnou považují předpisy o bezpečnosti výrobků. Pokud takové kritérium chybí, jde o změnu původní výkonnosti, účelu nebo druhu výrobku, se kterou nepočítalo původní posouzení rizik výrobcem a která zároveň mění povahu nebezpečí, vytváří nové nebezpečí nebo zvyšuje riziko (čl. 4 bod 18). Úprava open source knihovny a její nasazení u zákazníků sem může spadat.
Prodáváte cizí software dál. Distributor odpovídá jen tehdy, když nelze určit odpovědný hospodářský subjekt usazený v Unii a on poškozenému do jednoho měsíce od žádosti neřekne, kdo to je, ani kdo mu výrobek dodal (čl. 8 odst. 3). U výrobce mimo EU odpovídá vedle něj dovozce a zplnomocněný zástupce, a pokud v Unii žádný z nich není, poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek (čl. 8 odst. 1 písm. c).
| Vaše situace | Kdo je výrobce | Na koho se může poškozený obrátit |
|---|---|---|
| Vyvíjíte a prodáváte vlastní aplikaci | Vy | Na vás |
| Do své aplikace nebo zařízení zabudujete cizí knihovnu, SDK nebo firmware | Vy za celý produkt, výrobce softwarové součásti za součást | Na vás i na dodavatele součásti, společně a nerozdílně |
| Váš produkt bez cizí online služby, třeba modelu AI přes API, nemůže plnit některou funkci | Vy, služba může být součástí výrobku, pokud je propojená pod vaší kontrolou | Na vás i na poskytovatele služby |
| Podstatně upravíte cizí software a nasadíte ho u zákazníků | Vy za upravený výrobek | Na vás, pro neupravené části jen omezeně |
| Prodáváte software výrobce z EU jako reseller | Výrobce | Na výrobce, na vás jen když ho neidentifikujete |
| Prodáváte software výrobce mimo EU | Výrobce mimo EU | Na výrobce a podle okolností dovozce, zplnomocněného zástupce nebo poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek, na vás jen za podmínek čl. 8 odst. 3 |
Kontrola výrobce je v nové směrnici klíčový pojem. Výrobce má výrobek pod kontrolou, pokud do něj začleňuje součásti a aktualizace nebo s tím souhlasí, a také když je schopen poskytovat aktualizace softwaru sám nebo přes třetí osobu (čl. 4 bod 5). Kdo kontroluje aktualizace, může odpovídat i za vady, které aktualizace způsobí.
Zabudováváte cizí software do svého produktu?
Projdeme vaše smlouvy s dodavateli software a řekneme vám, kde nesete riziko, které vám nikdo nenahradí. Navrhneme úpravy regresu, odpovědnosti a aktualizací, které jsou pro dodavatele přijatelné. Cenu vám řekneme na vyžádání.
Napište nám přes kontaktní formulář. Ozveme se a smlouvy si od vás vyžádáme.
Jaké škody se hradí
Režim chrání škodu, kterou utrpěla fyzická osoba (čl. 5). Nárok poškozeného může přejít nebo být postoupen, třeba na pojišťovnu. Firma, které váš software poškodí stroj nebo firemní data, se ale na tento režim jako poškozená odvolat nemůže a musí žalovat podle smlouvy nebo podle obecných pravidel. Hradí se výlučně tyto druhy škody (čl. 6):
Smrt a újma na zdraví, včetně lékařsky uznaného poškození psychického zdraví.
Poškození nebo zničení majetku, ale ne samotného vadného výrobku, ne výrobku poškozeného jeho vadnou součástí a ne majetku používaného výhradně k profesním účelům. Když vadný firmware zničí jen samotný termostat, škoda na něm se podle směrnice nehradí. Shořelá kuchyně ale ano.
Ztráta nebo poškození dat, která se nepoužívají k profesním účelům. Typicky fotky, které spotřebiteli smaže aktualizace aplikace.
Hradí se i majetková škoda, která z toho vyplývá, například ušlý výdělek po úrazu. Nemajetková újma se hradí, pokud to umožňuje národní právo. Dnes se škoda na věci hradí jen v částce převyšující 500 EUR a prvních 500 EUR nese poškozený sám (§ 2939 odst. 3 občanského zákoníku). Česká novela tuto hranici ruší, takže se nově nahradí celá škoda na věci.
Pro B2B software to znamená dvě věci. Škoda vašeho firemního zákazníka na jeho firemním majetku sem nespadá. Úraz jeho zaměstnance způsobený vadným zařízením s vaším softwarem ale ano, protože zaměstnanec je fyzická osoba.
Odpovědnost za vady software, nebo za vadný výrobek?
Když software selže, řeší se často dvě různé věci, které se pletou. Odpovědnost za vady znamená, že software neodpovídá smlouvě: nefunguje, jak měl, chybí mu funkce nebo padá. Odpovědnost za vadný výrobek znamená, že software nebyl dost bezpečný a způsobil škodu na zdraví, majetku nebo datech člověka. Jedna chyba v softwaru může spustit obojí, ale každý režim má jiné nároky i jiné obrany.
| Otázka | Odpovědnost za vady software | Odpovědnost za vadný výrobek |
|---|---|---|
| Kdy nastává | Software neodpovídá smlouvě, nemá sjednané nebo obvyklé vlastnosti. | Software nebo výrobek s ním není tak bezpečný, jak lze oprávněně očekávat, a způsobí škodu. |
| Kdo má nárok | Jen druhá smluvní strana. | Každá poškozená fyzická osoba, i když s vámi nemá smlouvu. |
| Proti komu | Proti tomu, kdo vám software dodal. | Proti výrobci, výrobci součásti a dovozci, za určitých podmínek i proti distributorovi. |
| Co můžete chtít | Opravu, výměnu, slevu, odstoupení od smlouvy a náhradu škody podle smlouvy. | Náhradu újmy na zdraví, škody na majetku a ztráty dat, které neslouží k profesním účelům. |
| Jde to omezit smlouvou | Mezi podnikateli zpravidla ano. Spotřebiteli práva z vad omezit nelze. | Vůči poškozenému ne (čl. 15 směrnice). |
| Promlčení | Obecně tři roky, vady je navíc potřeba vytknout včas. | Tři roky od chvíle, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, vadě a odpovědném subjektu, nejpozději deset let od uvedení na trh. |
Příklad: aktualizace, která termostat jen zablokuje, je vada podle smlouvy a zákazník může po prodávajícím chtít opravu nebo slevu. Pokud ho stejná aktualizace přehřeje a shoří kuchyně, jde i o vadný výrobek a zákazník může chtít náhradu škody po výrobci bez ohledu na to, co stojí ve smlouvě. Když řešíte odpovědnost za chybu softwaru mezi firmami, rozhoduje hlavně smlouva s dodavatelem. Jak postupovat, když dodavatel software nedodá nebo dodá nefunkční, rozebíráme v článku o nedodání software.
Proč vás nechrání strop ve smlouvě s dodavatelem
Tohle je jádro problému pro firmy, které software nakupují. Odpovědnost podle směrnice nesmí být ve vztahu k poškozenému omezena ani vyloučena smluvním ujednáním (čl. 15). Česká novela to přebírá tak, že se k ujednání, které povinnost k náhradě předem vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží.
Mezi firmami navzájem ale smlouvy platí. Pokud odpovídá víc subjektů za tutéž škodu, ten, kdo ji poškozenému nahradil, má právo na postih vůči ostatním podle národního práva (čl. 14). A rozsah postihu ovlivní to, co máte ve smlouvě s dodavatelem.
Výsledek může být nepříjemný. Zákazníkovi nahradíte celou škodu. Pokud se strop odpovědnosti ve vaší smlouvě s dodavatelem podle svého znění vztahuje i na regres a na nároky třetích osob, dostanete od dodavatele, jehož aktualizace škodu způsobila, zpátky nejvýš sjednanou částku. Typický strop ve výši ročních plateb za licenci pak znamená, že většinu škody ponesete vy. Jestli strop na regres opravdu dopadá, záleží na jeho formulaci. A k ujednání, které předem omezuje náhradu újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, se nepřihlíží (§ 2898 občanského zákoníku). Proto je lepší mít regres ve smlouvě upravený výslovně.
Směrnice má ještě jednu past, o které se málo mluví. Výrobce, který do výrobku začlení software jako součást, nemá právo na postih vůči výrobci vadné softwarové součásti, pokud byl tento výrobce v době uvedení součásti na trh mikropodnikem nebo malým podnikem, včetně propojených a partnerských podniků, a vy jste se ve smlouvě s ním práva na postih vzdali (čl. 12 odst. 2). Smlouva s malým vývojářským studiem, ve které podepíšete vzdání se regresu, vás tedy připraví o postih za škody z vadného výrobku. Samostatné smluvní nároky, třeba z odškodnění, tím automaticky nezanikají.
Co vyjednat s dodavatelem software
Smlouvy s dodavateli software podepsané v posledních letech s produktovou odpovědností nepočítají. Než na trh uvedete nový výrobek, nebo novou verzi, která by mohla být podstatnou změnou, projděte je a vyjednejte těchto sedm bodů. Jak limity odpovědnosti ve smlouvách nastavit, rozebíráme v článcích Licenční smlouva na software a SaaS smlouva.
Regres bez stropu, nebo s vyšším stropem. Odpovědnost dodavatele za škodu, kterou jste museli nahradit poškozeným podle pravidel o vadných výrobcích, vyjměte z obecného stropu nebo pro ni sjednejte samostatný, vyšší strop. Argumentem bývá pojištění dodavatele, na které se dá strop navázat.
Žádné vzdání se postihu. Zkontrolujte, že smlouva neobsahuje vzdání se práva na postih, zvlášť u malých dodavatelů. Pozor i na obecná ustanovení o vyloučení odpovědnosti, protože podle formulace je lze vykládat i jako vzdání se postihu.
Odškodnění. Závazek dodavatele, že vás odškodní za nároky třetích osob způsobené vadou jeho softwaru, včetně nákladů na obhajobu. Ve vztahu k poškozeným nic nemění, ve vztahu k dodavateli ano.
Aktualizace a doba podpory. Jak dlouho bude dodavatel poskytovat bezpečnostní aktualizace, v jaké lhůtě opraví známou zranitelnost a kdo aktualizace nasazuje. Směrnice sama povinnost aktualizovat neukládá, ale za chybějící bezpečnostní aktualizace pod kontrolou výrobce se odpovídá.
Informace o zranitelnostech. Povinnost dodavatele bez zbytečného odkladu oznámit zranitelnost, kterou zjistí, a předat seznam komponent včetně open source (SBOM).
Součinnost ve sporu a dokumentace. Dodavatel uchová technickou dokumentaci, testy a záznamy o verzích po dobu, po kterou můžete být žalováni, tedy aspoň deset let a u výrobků, které mohou poškodit zdraví, déle, a poskytne je, když vás soud vyzve ke zpřístupnění důkazů. Bez nich vám hrozí domněnka vady.
Pojištění. Pojištění odpovědnosti za výrobek u dodavatele i u vás, s výslovným krytím softwaru a dat. U starších pojistek ověřte, jestli kryjí softwarové komponenty, kybernetické škody a ztrátu dat.
Na druhé straně dodavatel bude chtít, abyste jeho software nenasazovali mimo dohodnutý účel, aktualizace instalovali včas a nic v něm podstatně neměnili. To je fér, protože právě to rozhoduje, kdo měl výrobek pod kontrolou. Rozumný střed je regres s vyšším samostatným stropem, jasná doba podpory a sdílené pojištění.
Stejnou optikou se podívejte i na vlastní smlouvy se zákazníky. Firemní zákazníci, kteří váš software zabudovávají dál, po vás budou chtít totéž. Jak takovou smlouvu nastavit u vývoje, rozebíráme v článku smlouva o vývoji software, u provozu a podpory v článku o servisní smlouvě a SLA.
Potřebujete smlouvy s dodavateli připravit na 9. 12. 2026?
Zrevidujeme vaše smlouvy s dodavateli software i vlastní smluvní podmínky pro zákazníky a doplníme regres, aktualizace, informace o zranitelnostech a součinnost ve sporu. Cenu vám řekneme na vyžádání. Revizi dodáme do 5 dnů od schválení nabídky a dodání podkladů.
Napište nám přes kontaktní formulář. Ozveme se a smlouvy si od vás vyžádáme.
Aktualizace a zranitelnosti: kde odpovědnost nekončí
Podle staré úpravy se výrobce mohl bránit tím, že vada vznikla až po uvedení výrobku na trh. U software to nová směrnice podstatně omezuje. Výrobce se tímto argumentem nezprostí, pokud vadu způsobila související služba, software včetně aktualizací, nedostatečné aktualizace nezbytné pro zachování bezpečnosti nebo podstatná změna výrobku, a to vše pod kontrolou výrobce (čl. 11 odst. 2).
V praxi to znamená, že každá aktualizace, kterou do produktu pošlete vy nebo váš dodavatel, je nové riziko. A každá známá zranitelnost, kterou neopravíte, i když opravit můžete, také. Jinak je to, když zákazník aktualizaci, kterou jste mu dodali, nenainstaluje. Pak instalace není pod vaší kontrolou.
Pro firmy, které software zabudovávají, z toho plyne praktická věc. Musíte vědět, jaké verze kterých komponent máte v jakém výrobku, kdy přišla jaká aktualizace a kdo ji schválil. Bez toho ve sporu neprokážete, která součást vadu způsobila, a regres vůči dodavateli neuplatníte. Na výrobky s digitálními prvky navíc dopadá nařízení o kybernetické odolnosti (CRA), které povinnost poskytovat bezpečnostní aktualizace po dobu podpory výslovně ukládá. Jeho hlavní povinnosti se použijí od 11. prosince 2027.
Open source a AI: kdo odpovídá za škodu
Směrnice se nevztahuje na svobodný software s otevřeným zdrojovým kódem vyvinutý nebo dodaný mimo obchodní činnost (čl. 2 odst. 2). Na komunitní knihovnu, kterou autor nevyvíjí ani nedodává v rámci obchodní činnosti, se tedy směrnice nevztahuje. Samotné zveřejnění na GitHubu ale neznamená, že jde o neobchodní činnost. Jakmile ji ale do svého produktu zabudujete vy v rámci podnikání, odpovídáte za škodu způsobenou její vadou jako výrobce produktu. Postih podle směrnice vůči nekomerčnímu autorovi knihovny mít zpravidla nebudete. Open source je tak riziko, které nese integrátor celé. Jaké povinnosti mají firmy, které open source do produktu začleňují, rozebíráme v článku Open source licence ve firmě.
U AI platí totéž, co u jiného software. Poskytovatel systému AI je výrobcem. Cizí model zapojený do vašeho produktu může být jeho součástí, a pokud ho poskytovatel dodává jako online službu, bez které produkt nemůže plnit některou funkci, může jít o související službu. Rozhodne konkrétní architektura a to, jakou kontrolu nad propojením máte. Při posuzování vady se bere v úvahu i to, jak se výrobek mění díky dalšímu učení po uvedení na trh (čl. 7 odst. 2 písm. c). Odpovědnost za vadný výrobek je jiný režim než povinnosti podle AI Actu, oba ale dopadají na tentýž produkt.
Nejčastější chyby
Spoléhání na strop ve smlouvě se zákazníkem. Firma má v obchodních podmínkách skvěle nastavenou limitaci odpovědnosti a myslí si, že je krytá. Vůči poškozeným fyzickým osobám ten strop neplatí.
Vzdání se regresu v obecném vyloučení odpovědnosti. Ve smlouvě s malým dodavatelem stojí, že dodavatel neodpovídá za žádné škody nad rámec ceny. Podle formulace to může znamenat omezení postihu, a pokud jde o vzdání se postihu, u malého dodavatele i jeho ztrátu podle čl. 12 odst. 2.
Žádná evidence verzí a komponent. Ve sporu pak nedokážete ukázat, který software škodu způsobil, a poškozený má výhodu domněnek.
Spojování s reklamací. Firmy řeší, jestli software funguje podle smlouvy, a přehlédnou, že u produktu pro spotřebitele se rozhoduje o bezpečnosti. To jsou dva různé režimy se dvěma různými okruhy nároků.
Kdy potřebujete právníka a kdy ne
Pokud vyvíjíte software jen pro firemní zákazníky, kde nemůže ohrozit zdraví ani majetek nebo data spotřebitelů, nová pravidla na vás dopadnou málo a stačí hlídat smlouvy. Pokud ale prodáváte zařízení, aplikace pro spotřebitele nebo software, který řídí něco fyzického, projděte smlouvy s dodavateli ještě před 9. prosincem 2026. Zabudovaný software je dnes skoro v každém výrobku a smlouvy s jeho dodavateli se nastavovaly v době, kdy software výrobkem nebyl.
Připravíme vaše smlouvy na odpovědnost za vadný software
Pro firmy, které software kupují a zabudovávají do produktů, zrevidujeme smlouvy s dodavateli a vyjednáme regres, aktualizace a součinnost ve sporu. Pro vývojáře nastavíme smlouvy se zákazníky tak, aby odpovědnost mezi firmami odpovídala tomu, kdo má výrobek pod kontrolou.
Cenu vám řekneme na vyžádání. Revizi dodáme do 5 dnů od schválení nabídky a dodání podkladů.
Napište nám přes kontaktní formulář. Ozveme se a smlouvy si od vás vyžádáme.
Často kladené dotazy
-
Je software výrobek podle nové směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky?
Ano. Směrnice (EU) 2024/2853 výslovně řadí software mezi výrobky (čl. 4 bod 1), a to bez ohledu na to, jestli je nainstalovaný v zařízení, nebo dodávaný jako služba v cloudu. Výrobkem není samotný zdrojový kód jako informace a svobodný open source vyvinutý mimo obchodní činnost.
-
Od kdy platí odpovědnost za vadný software?
Na výrobky uvedené na trh nebo do provozu od 9. prosince 2026 (čl. 2 odst. 1 směrnice). V Česku ji provede novela občanského zákoníku, sněmovní tisk 295, s plánovanou účinností od téhož dne. Na výrobky uvedené na trh dřív se použije dosavadní úprava.
-
Kdo odpovídá za škodu způsobenou softwarem, který je součástí jiného výrobku?
Výrobce celého výrobku, pokud součást začlenil pod svou kontrolou, a vedle něj výrobce vadné softwarové součásti, společně a nerozdílně (čl. 8 a čl. 12 směrnice). Poškozený se může obrátit na kteréhokoli z nich. Mezi sebou se pak vypořádají podle smlouvy a národního práva.
-
Můžu odpovědnost za vadný software omezit ve smlouvě?
Vůči poškozenému ne (čl. 15 směrnice). Mezi firmami navzájem ano, takže strop ve smlouvě s dodavatelem může ovlivnit, kolik dostanete zpět v regresu, pokud se na regres podle svého znění vztahuje. Proto se vyplatí regres za škody z vadných výrobků z obecného stropu vyjmout.
-
Jaký je rozdíl mezi odpovědností za vadný software a reklamací vad software?
Reklamace řeší, jestli software odpovídá smlouvě, a nárok má jen druhá smluvní strana. Odpovědnost za vadný výrobek řeší, jestli software nebyl nebezpečný a nezpůsobil škodu na zdraví, majetku nebo datech fyzické osoby. Na ni má nárok každá poškozená fyzická osoba, i když s vámi žádnou smlouvu nemá.
-
Odpovídá výrobce za škodu způsobenou aktualizací software?
Ano. Pokud vadu způsobila aktualizace nebo chybějící bezpečnostní aktualizace pod kontrolou výrobce, nezprostí se odpovědnosti tím, že vada vznikla až po prodeji (čl. 11 odst. 2 směrnice). Jinak je to, když uživatel dodanou aktualizaci sám nenainstaluje.
-
Vztahuje se odpovědnost za vadné výrobky i na škodu firmě?
Ne jako přímé poškozené. Režim chrání škodu fyzických osob a škoda na majetku používaném výhradně k profesním účelům se nehradí (čl. 5 a 6 směrnice). Firma může uplatnit nanejvýš nárok, který na ni přešel, třeba jako pojišťovna, jinak musí škodu vymáhat podle smlouvy nebo podle obecných pravidel o náhradě škody.
-
Odpovídám za open source knihovnu ve svém produktu?
Ano, jako výrobce produktu. Na knihovnu vyvinutou nebo dodanou mimo obchodní činnost se směrnice nevztahuje, takže postih podle směrnice vůči jejímu autorovi zpravidla mít nebudete (čl. 2 odst. 2 a odůvodnění 15). Riziko z open source komponent proto nese integrátor.
-
Kdo odpovídá za škodu způsobenou chybou v softwaru?
Záleží na tom, komu škoda vznikla. Fyzické osobě, které chyba v softwaru způsobí újmu na zdraví nebo škodu na soukromém majetku či datech, odpovídá u výrobků uvedených na trh od 9. 12. 2026 výrobce software i výrobce výrobku, do kterého je software zabudovaný, a to bez ohledu na zavinění. Firmě, které chyba způsobí škodu na firemním majetku nebo v provozu, odpovídá dodavatel podle smlouvy a podle obecných pravidel o náhradě škody.
-
Platí nová pravidla i pro výrobky prodané před 9. 12. 2026?
Ne. Na výrobky uvedené na trh nebo do provozu před 9. prosincem 2026 se dál použije dosavadní úprava (čl. 21 směrnice), v Česku § 2939 až 2943 občanského zákoníku v dnešním znění. Ta software výslovně neuvádí a škodu na věci hradí jen v částce nad 500 EUR.
-
Kdo odpovídá za škodu způsobenou AI?
Pokud je AI součástí výrobku nebo softwaru, platí pro ni od 9. 12. 2026 stejná pravidla jako pro jiný software. Poskytovatel systému AI je výrobcem a při posuzování vady se bere v úvahu i to, jak se systém mění dalším učením (odůvodnění 13 a čl. 7 odst. 2 písm. c směrnice). Mimo tento režim se odpovědnost za škodu způsobenou AI řídí smlouvou a obecnými pravidly o náhradě škody. Samostatná evropská směrnice o odpovědnosti za AI přijata nebyla.
Navazující témata řešíme v článcích o smlouvě o vývoji software, o servisní smlouvě a SLA a o tom, co dělat při nedodání software.