Boj s definicí skutečného majitele - pomohla novela?

David Svoboda 14.10.2022

Novela zákona č. 245/2022 Sb., o evidenci skutečných majitelů ↗ (dále jen „ZESM“), účinná od 1. 10. 2022, dle Důvodové zprávy, reaguje přímo na vytýkací řízení, které s Českou republikou vede Evropská komise.

V čem je (byla) chyba?

Evropská komise měla primární problém se samotnou definicí skutečného majitele v ZESM.

Značný rozdíl v konceptu skutečného majitele spočíval v tom, že český zákonodárce zcela formalisticky rozštěpil skutečného majitele na několik osob a požadoval, aby byli jako skuteční majitelé zapsáni všichni. Skutečného majitele jsme tak doposud dělili na:

  1. Osobu s koncovým vlivem (§ 4),
  2. Koncového příjemce (§ 3),
  3. Skutečné majitele v materiálním smyslu (§ 2),
  4. Skutečného majitele ve formálním smyslu stanoveného na základě zákonných kritérií.

Do evidence se pak zapisovali všichni shora zmínění, což je (při snaze učinit prostředí obchodních korporací a jiných právních uspořádání více transparentní) matoucí často i pro odborníky, natož pak pro veřejnost.

Evropské komisi pak výslovně vadilo rozdělení na "Osobu s koncovým vlivem" a "Koncového příjemce". Toto rozdělení tedy novela ZESM odstranila.

Nová sjednocující definice skutečného majitele (sjednocení chápání kontroly a vlastnictví)

ZESM používal pojmy „koncový vliv“ a „koncový příjemce“ jako dvě samostatné skutkové podstaty, zatímco příslušná AML směrnice pojmy vlastnictví a kontrola volně zaměňuje a vnímá oba aspekty pouze jako definiční znaky skutečného majitele.

Novela zákona pak také činí (snad alespoň pro chvíli) konec právním polemikám, zda je z právního hlediska nutné (a vůbec možné) rozlišovat mezi tím, kdo v konečném důsledku „vlastní“ a kdo „kontroluje“, když zákonodárce v Důvodové zprávě jednoznačné uvádí: „Ačkoli to není v právní úpravě ani v AML směrnici výslovně vyjádřeno, lze hovořit o jakési nevyjádřené právní domněnce, podle které kdo vlastní, platí o něm, že kontroluje, a naopak, kdo kontroluje, platí o něm, že vlastní.“

Novela ZESM v tomto tedy dává zapravdu hlasům, které volaly po této sjednocující definici již od počátku.

Skutečným majitelem je po novele „každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo právní uspořádání“.

Definiční kritéria skutečného majitele po novele

Skutečným majitelem je po novele ten, kdo:

  1. Má podíl v korporaci (tj. ve smyslu majetkové účasti na společnosti) nebo podíl na hlasovacích právech větší než 25 %
    • podle dosavadní úpravy není ten, kdo drží podíl na hlasovacích právech převyšující 25 %, skutečných majitelem, pokud korporaci skutečně neovládá (jednalo se o pouhý indikátor Osoby s koncovým vlivem);
  2. Má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku větší než 25 %. Toto odpovídá současné platné úpravě tzv. Koncového příjemce (ale již tak není označován).
  3. Uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 % – fyzická osoba ovládá korporaci, resp. korporace mající v české korporaci podíl větší než 25 % (viz bod 1).
  4. Uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky – jedná se o obecnou klauzuli zahrnující veškeré formy ovládání.

Koncepce rozhodujícího vlivu je novinkou. Doposud bylo pracováno s podílem na hlasovacích právech, kdy podíl více jak 25 % byl indikátorem "Osoby s koncovým vlivem" jakož i naplněním definice "ovládající osoby" dle zákona o obchodních korporacích.

Rozhodující vliv podle nové právní úpravy uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení může přímo nebo nepřímo dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá jeho vůli. V obchodní korporaci uplatňuje rozhodující vliv ovládající osoba (dle terminologie zákona o obchodních korporacích). Toto zůstává tedy stejné.

Novela pak také obsahuje vyvratitelnou domněnku, že rozhodující vliv v korporaci uplatňuje ten, kdo může jmenovat nebo odvolat většinu členů statutárního orgánu korporace (zůstává stejné).

Z uvedeného vyplývá, že nová definice skutečného majitele je přísnější, když dosažení podílu převyšujícího 25 % již není pouhým vyvratitelným indikátorem, ale povede k povinnosti identifikovat takovou osobu jako skutečného majitele vždy.

Zde se český zákonodárce tedy opět přidržel formálního vymezení skutečného majitele před materiálním.

Náhradní skutečný majitel

Pravidlo, dle kterého lze zapsat osoby ve vrcholném vedení korporace jako skutečné majitele v případě, že:

  1. nelze žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, nebo
  2. uplatňuje v korporaci rozhodující vliv právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7,

zůstává zachováno.

I nadále by zápis těchto osob měla být pouze krajní možnost, neboť evidující osoba musí vynaložit „veškeré úsilí, které lze po evidující osobě požadovat“ ve snaze zjistit skutečného majitele a tyto své kroky také evidovat.

Lhůta pro zapsání aktualizovaného skutečného majitele

Všem doporučujeme ověřit, zda váš zápis odpovídá nové definici. Pokud si nejste jistí, neváhejte nás kontaktovat ↗.

Entity, které již mají skutečného majitele zapsaného, mají 6 měsíců na provedení nápravy, tj. do 1. 4. 2023.

Zbylí, kteří ještě skutečného majitele nezapsali, tak musí provést bez zbytečného odkladu.

Sankce

Novela ZESM nové sankce nezavádí.

Pouze zde tedy opakujeme, že za nesprávný zápis hrozí zejména finanční sankce. 

Dále však hrozí sankce soukromoprávní, jako je uplatnění zákazu výplaty podílu na zisku, jiných vlastních zdrojích či na likvidačním zůstatku nebo zákaz výkonu hlasovacích práv (sistace hlasovacích práv).

Je evidentní, že zejména soukromoprávní sankce mohou mít dalekosáhlé důsledky. Vyplatí se tak změny v evidenci sledovat a případně je konzultovat s odborníky.