Jak se bránit před bezohlednými sousedy aneb souseda si nevyberete

Při koupi domu či bytu se lidé běžně zaměřují na lokalitu, velikost a výslednou cenu nemovitosti či společenskou vybavenost obce. Většinou již neberou v potaz to, že společně s koupí nemovitosti si vybírají také své sousedy.

Každý, kdo bydlí v bytě či rodinném domě, se čas od času dostane do konfliktu se svými sousedy. Ať už se jedná o hru na klavír v nočních hodinách, nepříjemný kouř, přelétání míčů do záhonu či hlučná zvířata, představuje toto chování jistou neohleduplnost ze strany souseda, kterému je však možné se postavit. Sporům, které s výše uvedeným souvisí, se obecně říká sousedské spory.

Právní úprava sousedských sporů

Obecně lze říci, že je povinností každého zdržet se všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.[1] Krkolomně znějící ustanovení občanského zákoníku však poměrně jednoznačně řeší problematiku tzv. imisí. Určitá míra ruchu je v obydlených oblastech přirozená a nevyhnutelná. V praxi dochází často k tomu, že imise (typicky hluk, či zápach) znepříjemňují život vlastníka bytu či pozemku v míře již neúnosné a je třeba se začít proti takovémuto vnikání imisí bránit. Nejdříve je nutné vyhodnotit, zda obtěžování imisemi překračuje míru přiměřenou místním poměrům, které navíc omezuje obvyklé užívání pozemku. Z hlediska míry přiměřené poměrům je podstatná povinnost každého snášet imise z obyčejného, běžného užívání pozemku, která se posuzuje s ohledem na místní poměry. Jinak se tak bude posuzovat vliv chovu zvířat ve městě a na venkově, či hluk diskotéky v obytné a neobydlené části města. V každém konkrétním případě je potřebné zhodnotit intenzitu, oprávněný zájem rušitele na běžné užívání pozemku, dobu a délku obtěžování. Subjektivní pocit sám o sobě není dostačujícím měřítkem nepřiměřenosti obtěžování. V jiné situaci se tak bude nacházet soused, který pravidelně pálí odpad, včetně plastových lahví a soused, který na podzim jednorázově pálí shrabané listí. V případě, kdy obtěžování překračuje veřejnoprávní hygienické limity (které představují mezní hodnoty, kdy lidské zdraví ještě není poškozováno), se vždy jedná o obtěžování překračující míru přiměřenou místním poměrům. S těmito limity se běžně setkáváme i u hluku a vibrací.

Jak se takovému chování v praxi bránit?

Nejjednodušší a nejefektivnější metodou, která navíc nemá přímý vliv na budoucí sousedské vztahy, je ústní domluva. V praxi je zcela běžné, že si daný soused následky svého chování nemusí uvědomovat. Z hlediska kladného vyřešení sporu je tak nejjednodušší souseda na dupání, hlasité hádky či spadané listí ze sousedního pozemku upozornit. V případě, kdy soused na tato upozornění nebude reagovat, případně je bude ignorovat, bude zapotřebí obrátit se na příslušné orgány. Pakliže problémy s problémovým sousedem přetrvávají, je potřeba obrátit se na soud s tzv. zápůrčí žalobou, jejíž obsahem je zdržení se protiprávního zasahování do vlastnického práva. Žalobce se domáhá, aby byla rušiteli uložena povinnost zdržet se nedovolených imisí (tedy nepřiměřeného obtěžování), a to jak trvajících, tak v případě konkrétního nebezpečí opakování i imisí budoucích. V průběhu řízení je zapotřebí prokázat, že dané chování překračuje míru přiměřenou místním poměrům a omezuje obvyklé užívání pozemku. Žalovanou může být nejen osoba, která sama danou imisi způsobuje, ale také vlastník nemovitosti, ze které obtěžování proniká, bez toho, aby sám byl rušitelem. To si lze představit například u majitele dětského hřiště, který sám sice hluk nezpůsobuje, nicméně je odpovědný za to , aby nedocházelo k porušování příslušných imisních předpisů. Na druhou stranu je potřeba počítat s vynaložením určitého času a nákladů na soudní řízení a právní zastoupení. Dále si je potřeba uvědomit, že podáním žaloby mohou být navždy přetrhány vzájemné vztahy, které mohou svým přínosem převážit nepříjemnosti spojené s imisemi. Podání žaloby k civilnímu soudu je tak potřeba považovat za krajní řešení dané situace.

Závěr

Sousedské spory bohužel patří k běžným sporům ve společnosti. Nejčastěji k nim dochází v souvislosti s hlukem, zápachem či kouřem. Nejefektivnějším způsobem jejich vyřešení je upozornění na neohleduplné chování a dohoda mezi sousedy. V případě, kdy dohoda není možná, je zapotřebí obrátit se na příslušný orgán. Tím může být policie, hygienická stanice, případně v krajním případě také soud. Ten bude posuzovat, zdali dané chování vybočuje z normálního užívání nemovitosti (tedy zda obtěžování (imise) překračuje míru přiměřenou poměrům a narušuje obvyklé užívání věci). Pokud soud shledá, že k takovému jednání dochází, rozhodnutím uloží povinnost takového chování se zdržet. Je zapotřebí zdůraznit, že podání žaloby představuje krajní řešení situace, které může mít více negativních následků než pozitiv. Ústní domluva tak hraje v rámci vzájemných sousedských vztahů klíčovou roli. [1] § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník