Na trhu práce je nedostatek šikovných lidí a skuteční odborníci nejsou k mání. To vede k obrovské konkurenci, která nikdy nespí a může přetáhnout nejschopnější pracanty k sobě. Dá se proti tomu bránit?
Kromě dobré firemní kultury a příznivých pracovních podmínek existují i právní prostředky ochrany. Jedná se o konkurenční dohody (non-compete) a dohody o nepřetahování (no-poaching). Nejste první, kdo se ptá, jak tyto dohody fungují a jak je férově a transparentně uvést do praxe.
V případě kontraktorů se lze dohodnout na tom, že nějakou dobu během nebo i po skončení spolupráce nebude kontraktor vykonávat vůči objednateli soutěžní (konkurenční činnost). Konkurenční doložka by měla obsahovat území a okruh osob, vůči kterým se uplatní. Maximální doba trvání konkurenční doložky je 5 let.
Ze zákona nevyplývá, že by konkurenční doložka musela být sjednána za úplatu a není vyloučena ani smluvní pokuta za její porušení kontraktorem. Platí však obecné pravidlo, že nesmí omezovat kontraktora více, než vyžaduje potřebná ochrana objednatele (např. z pohledu informací, know-how nebo obchodních tajemstvích objednatele, ke kterým se kontraktor díky spolupráci dostal apod.). V případě sporu může soud mohl nepřiměřeně přísnou doložku omezit, zrušit nebo prohlásit za neplatnou.
Zaměstnanci nesmí během trvání pracovní poměru vykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Alespoň ne bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele. Toto pravidlo platí automaticky na základě zákoníku práce, takže není potřeba ho sjednávat v pracovní smlouvě. Jinak je tomu po skončení pracovního poměru. Pro dobu po skončení pracovního poměru je možné s některými zaměstnanci sjednat konkurenční doložku (maximálně na 1 rok), avšak pouze za úplatu (nejméně ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku zaměstnance za každý měsíc trvání konkurenční doložky).
Okruh zaměstnanců, s nimiž se lze dohodnout na nekonkurování po skončení pracovního poměru, je navíc omezen. Konkurenční doložku lze sjednat, jen pokud to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání a jejichž využití při konkurenční činnosti by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Bude se tedy jednat o úzký okruh zaměstnanců, kteří mají přístup k unikátnímu know-how, obchodním tajemstvím nebo citlivým interním informacím zaměstnavatele (typicky obchodní povahy, týkající se vývoje nových produktů apod.). Za porušení konkurenční doložky je možné sjednat smluvní pokutu (nedoporučuje se však, aby tato pokuta byla vyšší, než je celková částka, kterou by zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci za dodržování konkurenční doložky po sjednanou dobu).
Pokud zaměstnavatel zjistí, že mu konkurenční doložka nevyhovuje, může od ní odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru. Tato možnost byla ještě do nedávné doby Nejvyšším soudem limitována tak, že byla v praxi v podstatě nepoužitelná. Po pozdějším zásahu Ústavního soudu se můžeme opřít o jasnější kritéria, nicméně správné formulaci důvodů pro odstoupení od konkurenční doložky je třeba věnovat náležitou pozornost. Závěrem je třeba dodat, že zaplacením smluvní pokuty zaměstnancem se konkurenční doložka zaniká a zaměstnanec může provozovat konkurenční činnost (byť i nadále platí, že se při tom nesmí dopouštět porušení pravidel týkajících se nekalé soutěže). V praxi také může být značně problematické zjistit a prokázat, že zaměstnanec podmínky konkurenční doložky skutečně porušil. Využití tohoto institutu by tedy měl zaměstnavatel pečlivě zvážit.
Je možné se dohodnout (ať už s kontraktorem nebo se zákazníkem) na zákazu přetahování zaměstnanců nebo jiných pracovníků po nějakou dobu (tzv. non-solicit doložka). Jejím smyslem je, aby jedna ze stran „neukradla“ druhé straně klíčové spolupracovníky a nezamezila jí tak fakticky v dalším výkonu její činnosti. Porušení této povinnosti může být zajištěno smluvní pokutou (nicméně dotčená strana se může u soudu v případě sporu domáhat jejího snížení, pokud by byla nepřiměřeně vysoká). Tato doložka má své limity v tom, že v tržní ekonomice v zásadě není možné bránit fluktuaci pracovníků od jednoho zaměstnavatele, resp. jiného podobného subjektu k druhému. Je však možné docílit alespoň toho, aby se druhá strana nepokoušela o úmyslné cílené odlákávání těchto pracovníků.
