Používáte aplikace v mobilu? Vytváříte a prodáváte softwarová řešení? Vstupujete jako investor do společnosti? Předáváte výsledky svého podnikání zákazníkům? Pak se pravidelně potkáváte s různými licencemi.
V tomto seriálu se ně podívám jednoduše a prakticky. Vždy na jednom rychlém dílčím tématu z různých situací, při kterých se s licencemi setkávám.
A jelikož většinu času trávím nad softwarovým právem, i příklady budou převážně z této oblasti. A to jak z pozice vývojářů, investorů do technologických startupů, tak i každodenního běhu společnosti.
Už teď se můžete těšit na následující témata a další budou postupně přibývat:
Počet dílů seriálu předem není nijak omezen. Bude záležet hlavně na tom, kdy se zajímavé podněty k licencím vyčerpají, pokud vůbec někdy.
Aby tento díl nebyl jenom o tom, co bude, podíváme se krátce na (ne)výhradní licenci.
Licence je jednou z možností poskytnutí práv jiné osobě.
V oblasti softwarového práva výhradnost a nevýhradnost licence vymezuje rozsah osob, které mohou užívat stejný software.
Hned ze začátku je nutné pamatovat na to, že nevýhradní licence je zákonem preferována. Pokud tedy není výslovně ujednána výhradnost, platí, že licence je udělena jako nevýhradní.
Výhradní licence má primárně zajistit ochranu investice, tedy aby zaplacený vývoj nevyužil komerčně někdo jiný, a to ani jeho vývojář.
Po domluvenou dobu se vývojář jako poskytovatel licence za odměnu zavazuje neposkytnout práva ke stejnému software nikomu jinému.
Ačkoli to bez opačné domluvy vyplývá přímo ze zákona, bývá většinou výslovně zamezeno užívání takového softwaru i samotným vývojářem, aby byla zajištěna co nejširší jistota úplné exkluzivity pro nabyvatele licence.
Výhradní licence tak najde využití zejména u software vyvinutého na míru (pokud se nedosáhne postoupení výkonu majetkových práv), a to:
(Ne)výhradnost licence je tak i velmi zásadním parametrem pro nastavení odměny za poskytnutí licence, neboť vývojář bude mít omezený prostor pro další prodej téhož řešení.
A pozor, výhradní licence musí mít vždy písemnou formu, ústní domluva nikdy neobstojí.
Nevýhradní licence oproti tomu slouží k poskytnutí práv k užívání softwaru velkému množství zákazníků a vymezení rozsahu takového užívání.
Nevýhradní licence tak najde využití zejména u software určeného širokému okruhu osob, a to například:
V dnešní době již naprostá většina vývojářů využívá při psaní i různé komponenty třetích stran (zejména open source), které jsou poskytovány pod jejich specifickými licencemi.
Kromě toho vývojáři mívají i své předpřipravené části kódu tvořící jejich know-how k určité funkcionalitě software, kterou chtějí poskytovat i u dalším zákazníkům. Proto k nim nikdy nemohou žádnému zákazníkovi udělit výhradní licenci, ale vždy pouze nevýhradní.
Při nastavování vztahu se zákazníkem je tudíž pro vývojáře zásadní, aby nezapomněli vzít v potaz i tyto části software a důsledně rozdělili jejich licencování.
Pokud nedojde k postoupení výkonu majetkových práv, běžné nastavení může vypadat následovně, kdy je zákazníkovi poskytnuta:
Dle typu zakázky a zákazníka pak vývojář musí důsledně zvážit, zda a v jakém rozsahu mu chce umožnit, aby práva k softwaru dále poskytoval i dalším osobám ve formě tzv. podlicence.
Možnost udělit podlicenci musí být výslovně ujednána a bez uvedení ve smlouvě dále udělovat podlicenci nelze!
Investor při vstupu do společnosti zpravidla prověřuje, že má společnost všechna deklarovaná práva duševního vlastnictví v IT oblasti. V samostatném dílu se podíváme na všechny hlavní nástrahy, které investora mohou potkat. Zde se zaměříme pouze na ty spojené s (ne)výhradní licencí.
V rozsahu (ne)výhradní licence si investor musí dát pozor zejména na to, zda už byly ke stejnému software dříve nějaké licence uděleny.
Je třeba pamatovat na to, že poskytnutí výhradní licence nepřebíjí předchozí licence. Investor by si tak měl vždy dát pozor, zda:
Tento problém může nastat i v rámci jedné podnikatelské skupiny. Při prodeji společností se pak s případy, kdy je postupně bez dalšího udělena výhradní licence vícero členům skupiny.
A jakkoli je v základu záměr veden dobrým úmyslem k ochraně práv, výsledkem je, že druhý a každý další člen skupiny nezískal licenci žádnou. Nastavení je proto třeba důsledně promyslet včas a dle specifik řešit kupř. pomocí:
A jak tyto informace zjistit? Investor bohužel nikdy nebude mít 100 % jistotu, že mu společnost nic nezatajila.
Kromě kontroly existující smluv v rámci IT due diligence by proto měl investor mít zejména správně nastaveny záruky a odškodnění v rámci své vstupní smluvní dokumentace.
Chcete si ověřit, že máte vše nastaveno správně? Domluvte si schůzku ↗.
Ačkoli je mnohdy kladen důraz zejména na všechna jednotlivá dílčí práva spojená s licencí, zcela základní určení výhradnosti nebo nevýhradnosti licence nelze opomíjet.
Nesprávně nastavená (ne)výhradnost může vést až k tomu, že požadovaná licence ze zákona vůbec nevznikne čímž se roztočí kolotoč problémů, které se v horších případech projeví až po několika letech.
Největší zálibu jsem nalezl v softwarovém právu, kterému se nyní věnuji na plný úvazek. Tato oblast neustále prochází rychlým vývojem, na který mnohdy nestíhá reagovat ani zákonodárce se stanovením základních podmínek pro specifické smluvní typy. O to podstatnější je správné nastavení práv a povinností přímo v dohodách, smlouvách či obchodních podmínkách. Naopak zákonodárce v oblasti IT mnohdy přichází s rozsáhlými příkazy, zákazy či omezeními, s jejichž implementací vám rovněž rád pomohu.
