Od ledna se změnila pravidla hry. Jaká úskalí přináší švarcsystém a na co si dát pozor při spolupráci s OSVČ? Švarcsystém neboli nelegální práce je závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, tzn. bez uzavřené pracovní smlouvy, DPP nebo DPČ. Fyzická osoba spolupracuje nejčastěji na základě smlouvy o spolupráci ↗ (ať už rámcové, nebo jednorázové).
Co je podstatou švarcsystému? Zjednodušeně jde o to, když se obchodní společnost chová k OSVČ jako ke svému zaměstnanci (OSVČ je fakticky podřízena při plnění své činnosti společnosti). Navenek se ale strany tváří, že spolu mají jen obchodní vztah (např. rámcovou smlouvu o dílo nebo smlouvu o dodání služeb), a že OSVČ je ve vztahu ke společnosti samostatným a nezávislým podnikatelem (externistou).
Motivací stran zpravidla bývá snaha ušetřit na odvodech a vyhnout se pravidlům, která zaměstnavatel musí podle zákona plnit vůči svým zaměstnancům (např. na úseku BOZP, při rozvrhování pracovní doby, při poskytování různých příplatků, čerpání placené dovolené apod.).
V mnoha odvětvích, například v IT (vývojáři, UX designéři), nebo v oblasti marketingu (konzultanti, specialisté), je běžné, že společnost uzavírá s OSVČ rámcovou smlouvu o spolupráci, ve které je vymezen předmět spolupráce a vzájemná práva a povinnosti v rámci dlouhodobějšího poskytování služeb.
Rizik takového nastavení vztahu s OSVČ je pro „zaměstnavatele“ celá řada, mezi nejbolestivější patří až deseti milionová pokuta od inspektorátu práce (minimálně však 50 000 Kč) nebo hrozba doměření odvodů ze strany příslušných orgánů, včetně penále za jejich pozdní zaplacení. S fungováním na švarcsystém také může souviset např. odpovědnost společnosti za případné pracovní úrazy. Od 1. ledna 2024 pak nově hrozí i zákaz činnosti až na 2 roky.
Nejdůležitější je správně nastavená smlouva o spolupráci s OSVČ (freelancerem, dodavatelem, „živnostníkem“) a její důsledné dodržování v praxi.
Máte zájem o přípravu neprůstřelné smlouvy o spolupráci? Podívejte se, jak smlouvu o spolupráci ↗ připravujeme my.
Kontrola začíná typicky tak, že se inspektoři dostaví do prostor kontrolované osoby (zaměstnavatele) a prokážou se služebním průkazem (ve většině případů je kontrola ohlášená předem, někdy probíhá i na dálku, nicméně zrovna u švarcsystému potřebuje inspektorát zjistit a zdokumentovat, jaký je skutečný stav na pracovišti, takže se vám logicky předem nenahlásí).
Pak dojde na identifikaci vybraných osob, které se na pracovišti vyskytují, a předložení dokumentace, ze které vyplývá, jaký vztah mají tyto osoby k zaměstnavateli (pracovní smlouvy, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, v případě OSVČ smluv o dílo, nebo poskytování služeb apod.).
Zaměstnavatel by neměl zapomenout na to, že má povinnost mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazující existenci pracovněprávního vztahu podle ust. § 136 zákona o zaměstnanosti ↗. Pokuta za porušení této povinnosti může činit až 500 000 Kč (splnění této povinnosti se nevyžaduje tehdy, pokud zaměstnavatel splnil povinnost oznámit územní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění).
Inspektoři si současně mohou vyžádat součinnost potřebnou k výkonu kontroly, v případě švarcsystému to jsou typicky dotazy na zaměstnavatele a osoby, které se na pracovišti nacházejí. Na co se ptají?
Během kontroly mohou inspektoři provádět „výslech“ osob, které se nacházejí na pracovišti zaměstnavatele (tzn. jak zaměstnanců, tak přítomných OSVČ).
Vzhledem k tomu, že předmětem kontroly je švarcsystém, asi nikoho nepřekvapí, že inspektoři pokládají otázky z této oblasti.
Problém může nastat ve chvíli, kdy se inspektoři začnou dotazovat OSVČ (nebo i méně znalého zaměstnavatele) takovým způsobem, který pro ně může být matoucí.
Inspektoři mohou např. v otázkách používat názvosloví evokující závislou práci podle zákoníku práce, aniž by si to „průměrná“ odpovídající osoba uvědomila.
Otázky mohou vypadat takto:
Podřízeností přitom „průměrná“ osoba může chápat odpověď na otázku, komu odesílá provedená díla, pracovní úkoly zase mohou být chápány jako jednotlivé zakázky apod.
Podobně i další otázky mohou být formulovány optikou zákoníku práce:
Není výjimkou, že odpovídající osoba (logicky) uvede v odpovědi ty pojmy, které zazněly v otázce. K tomu by však ideálně nemělo vůbec dojít, protože pokud má společnost s OSVČ skutečně obchodní vztah (nejenom na papíře, ale i mimo něj), nedopadá na něj nic ze zákoníku práce.
To ve zkratce znamená, že žádné podřízení nebylo, pracovní dobu nikdo nikomu neevidoval, a to se mzdou taky nesouhlasí (protože OSVČ fakturuje, nemá žádnou mzdu, ani příplatky za přesčasy, noční práci apod.).
O průběhu kontroly následně inspektorát vyhotoví protokol, ve kterém uvede formální náležitosti (kdo, kdy, kde a co kontroloval) a zejména kontrolní zjištění.
Tento nález obsahuje zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, ze kterých tato kontrolní zjištění vycházejí.
Pokud zaměstnavatel s kontrolními zjištěními nesouhlasí, je potřeba podat proti nim písemné námitky, a to do 15 dnů od doručení protokolu.
Probíhá u vás kontrola ze strany inspektorátu práce, nebo byste se takové kontrole raději vyhnuli? Zrevidujeme vaši dokumentaci, ozvěte se ↗.
V námitkách zaměstnavatel uvede, s jakými kontrolními zjištěními nesouhlasí a proč. Inspektorát poté námitky vyřídí a může to udělat několika způsoby:
Doručením vyřízení námitek kontrola zpravidla končí. Pokud však inspektorát na základě kontroly zjistí, že došlo k přestupku, zahájí navazující správní řízení, ve kterém může zaměstnavatel uplatnit všechna práva účastníka řízení podle správního řádu. Např. podat odvolání proti rozhodnutí oblastního inspektorátu práce ke Státnímu úřadu inspekce práce do Opavy, případně se následně bránit žalobou ve správním soudnictví.
Protože nejlepší obranou je prevence, měla by společnost i OSVČ jasně chápat, jaká je podstata jejich obchodního vztahu a podle toho i přistupovat k případné kontrole.
Dotazovaná osoba by se pak neměla nechat „uvařit“ na tom, že jí někdo přiděluje práci, a že když dělá z domova, je to vlastně schválený home office, ale měla by inspektorům vysvětlit, že skutečně funguje jako nezávislý podnikatel. Tomu velmi pomůže třeba to, když bude mít i další zákazníky, kterým bude poskytovat své služby. Pak pro ni nebude takový problém si uvědomit a případně inspektorům vysvětlit, že nepobírá žádnou mzdu, ale že fakturuje provedené zakázky několika svým klientům. Zároveň by měla být schopná bez problému vysvětlit a obhájit některé výjimky (např. proč nemá svůj počítač, ale používá firemní vybavení).
Pochopení (a dodržování) toho, že OSVČ není jen dalším zaměstnancem, ale samostatným podnikatelem, pak může v případě kontroly přispět, společně se správně nastavenou smluvní dokumentací, ke snížení rizika toho, že si inspektorát vyhodnotí situaci jako švarcsystém. Není třeba připomínat, že pokud strany přestanou dohodnutá pravidla dodržovat, tak OSVČ postupem času „splyne“ s ostatními zaměstnanci a začne se považovat za pevnou a nepostradatelnou součást týmu. Pak je na problém zaděláno a i sebelépe napsaná smlouva už tento „vychýlený“ stav nezachrání.
Často pořádáme školení přímo ve firmách. I vás můžeme provést úskalími švarcsystému, projít a zrevidovat dokumentaci, kterou máte s OSVČ nastavenou. Ozvěte se klidně rovnou Davidovi ↗.
Jako advokát se specializuji na pracovní právo. Klientům pomáhám hlavně v oblastech nastavování pracovní dokumentace, rozvazování pracovněprávních vztahů, správních kontrol nebo správného nastavení spolupráce s kontraktory.
