Každý podnikatel stojí na samém začátku podnikání před mnoha rozhodnutími, která předurčí směr dalšího vývoje. Jedním z klíčových kroků je volba právní formy podnikání. Podnikatel zvažuje, jestli má začít jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), nebo se rovnou vrhnout na společnost s ručením omezeným (s.r.o.). Většina podnikatelů volí ze začátku tu jednodušší cestu – OSVČ, hlavně pro její menší administrativní náročnost. Postupem času, nejčastěji s rostoucím počtem klientů, zvyšující se poptávkou po jejich produktech nebo službách a potřebou budovat značku, přechází někteří právě na s.r.o.
Přechod mezi těmito formami není nejsnadnější období v životě podnikatele, proto je důležité přemýšlet nad důsledky volby a také nad všemi možnostmi, jak proces přechodu z OSVČ na s.r.o. zvládnout. Podnikatel by měl znát výhody a nevýhody každé možnosti. Při rozhodování by neměl opomenout důležité daňové a účetní rozdíly mezi OSVČ a s.r.o., které pak mohou výrazně ovlivnit jeho podnikání.
Z právního hlediska existuji tři varianty přechodu nebo převodu podnikání z OSVČ na s.r.o.
První možností je založení s.r.o., do které vložíte celý svůj podnik, resp. obchodní závod OSVČ jako vklad společníka do základního kapitálu. Tento vklad zvýší základní kapitál společnosti (o hodnotu obchodního závodu), který vidíte zapsaný v obchodním rejstříku. Tím se zvýší také hodnota vašeho podílu ve společnosti. Vklad může učinit jen společník společnosti.
Obchodní závod představuje soubor jmění, který podnikatel, ať už OSVČ nebo právnická osoba vytvořila, a který slouží k provozování jeho činnosti. Jedná se tedy jak o aktiva, tak pasiva (např. zásoby, pohledávky, závazky a dlouhodobý majetek).
Aby mohl být obchodní závod OSVČ vložen jako vklad, musí být oceněn znalcem. V závislosti na velikosti závodu vás znalecký posudek přijde přibližně na 30 000 Kč bez DPH. Po ocenění je možné obchodní závod vložit do s.r.o. jako nepeněžitý vklad.
Tento způsob přechodu z OSVČ na s.r.o. je však časově a finančně náročnější. Kromě nákladů na znalce musíte počítat i s výdajem na notáře, který sepíše notářský zápis o zvýšení základního kapitálu a vkladu obchodního závodu. Náklady na notáře se počítají podle hodnoty vkladu, takže se vám to může prodražit.
Chcete udělat významný podnikatelský krok a nevíte si rady, jak postupovat? Ozvěte se ↗.
Výhodou tohoto způsobu je, díky plynulému vložení obchodního závodu do základního kapitálu, zabezpečení kontinuity podnikání vůči všem partnerům, zaměstnancům, zákazníkům nebo jiným zainteresovaným osobám. Ode dne vzniku nové s.r.o. na ni totiž přecházejí všechna práva a povinnosti OSVČ, včetně obchodních, úvěrových i pracovněprávních smluv.
Samotná s.r.o. nemusí OSVČ, která bude v s.r.o. figurovat jako společník, za poskytnutý obchodní závod nic platit. To stejné platí o OSVČ, kdy vklady do s.r.o. nepředstavují zdanitelný příjem vkladatele, ale pouze zvyšují tzv. nabývací cenu podílu v souladu se zákonem o daních z příjmů.
Výhodnější alternativou ke vkladu obchodního závodu do základního kapitálu společnosti, zejména s ohledem na náklady na notáře, je vklad obchodního závodu do s.r.o. ve formě příplatku mimo základní kapitál společnosti. I v tomto případě pak musíte provést ocenění znalcem. Notáře ke vkladu však nepotřebujete. Příplatek mimo základní kapitál může provést společník se souhlasem jednatele s.r.o.
Stejně jako v případě vkladu do základního kapitálu je i tento způsob daňově neutrální pro obě strany. Pro společníka to znamená zvýšení hodnoty jeho podílu, zatímco společnost získá vlastní majetek.
Poslední varianta je na první pohled nejsnadnější a nejlevnější, protože nevyžaduje náklady na znalce či jiného experta. Není nutné řešit výši kupní ceny ani podepisovat jakoukoliv smlouvu mezi OSVČ a s.r.o. Tento postup totiž spočívá v paralelním podnikáním obou subjektů, kdy OSVČ založí novou s.r.o. a začne pod její hlavičkou podnikat, uzavírat nové smluvní vztahy, či obchodovat. OSVČ je ale stále zapsána v živnostenském rejstříku pod svým původním IČ, na které dále paralelně s novou s.r.o. podniká, vymáhá pohledávky vůči svým dlužníkům, dokončuje zakázky a hradí své dluhy.
Tento režim trvá, dokud se obchodní bilance OSVČ nepřiblíží nule. Poté ukončí podnikání jako OSVČ a dále podniká pouze v rámci své s.r.o.
Nevýhodou je, že není zachovaná kontinuita minulého podnikání OSVČ s podnikáním s.r.o. Nedochází tedy k přechodu závazků a pohledávek. Rovněž ani nelze snadno jednorázově převést majetek z OSVČ na s.r.o.
Pokud podnikatel zvolí první nebo druhou variantu, zásadní výhoda je ta, že transakce vůbec nepodléhá DPH. Aby se tímto způsobem nedostal majetek bez DPH k neplátci, stává se nabytím majetku nabyvatel (s.r.o.) ze zákona plátcem DPH.
Z pohledu zdanění není možné na první dobrou určit nejvýhodnější variantu. Je nutné individuálně posoudit konkrétní podnikání včetně budoucího záměru podnikatele, sestavit přesnější čísla a až následně se rozhodnout, která varianta bude daňově výhodnější.
Největší rozdíl mezi OSVČ a s.r.o. je ve výdajových paušálech. Zatímco OSVČ může uplatňovat výdajové paušály v rozmezí 30–80 %, s.r.o. musí vždy vést účetnictví. Uplatňování paušálu je administrativně mnohem jednodušší. Pokud však OSVČ nevyužívá výdajový paušál a je současně i plátcem DPH, je administrativní zátěž (a míra zdanění) prakticky stejná jako u s.r.o.
Má-li k tomu OSVČ třeba jen jediného zaměstnance na poloviční úvazek, pak na něj dopadá kompletní personální agenda včetně kategorizace prací, hygieny, měření hluku a pochopitelně agenda mzdová, která je v Česku opravdu složitá.
Základ daně se v obou příkladech vypočítá jako rozdíl mezi výnosy a náklady. U s.r.o. je sazba daně z příjmů 19 %, zatímco u OSVČ 15 %. Následná výplata podílu na zisku z s.r.o. je pak zatížena srážkovou daní ve výši 15 %. Oba typy podnikání mohou uplatnit různé slevy na dani, odečitatelné položky, či nezdanitelné základy daně.
Vedení účetnictví a celková administrativa kolem s.r.o. je náročnější. OSVČ ve většině případů evidují své příjmy a výdaje prostřednictvím daňové evidence s uplatňováním výdajových paušálů. Oproti tomu s.r.o. musí vést účetnictví. Díky tomu je však možné lépe a přesněji sledovat, jak společnost funguje.
Při výběru formy podnikání je pro spoustu podnikatelů je klíčové, jakým způsobem dochází k vyplácení odměny za práci. A v tom jsou podstatné rozdíly.
Jednoduše řečeno, OSVČ má možnost se zdaněnými příjmy jakkoliv volně nakládat. Zaplatí-li veškeré své závazky vůči dodavatelům a státu, může si zbytek volných finančních prostředků ponechat.
Na druhou stranu s.r.o. musí veškeré své finanční transakce striktně evidovat. S financemi nemůže libovolně nakládat, jako je tomu u OSVČ. Chce-li společník společnosti (podnikatel) získat peníze ze své s.r.o., má tyto možnosti:
Nejste si jistí, zda jsou vaše smlouvy v pořádku? Zkontrolujeme vám i pracovněprávní dokumentaci ↗.
Každá z variant přechodu podnikání z OSVČ na s.r.o. má svá specifika, výhody i nevýhody.
Pokud se OSVČ rozhodne převést své podnikání na s.r.o., musí vzít v úvahu i daňovou zátěž. Příjem s.r.o. se daní 21% sazbou a v případě vyplácení zisku společníkovi dochází ke srážkové dani ve výši 15 %. Dále s.r.o. nemůže využívat výdajové paušály nebo být zařazena do paušálního pásma jako OSVČ.
OSVČ bude také zajímat tok peněz ze společnosti, tedy k fyzické osobě, která je, ve většině případů jednatelem s.r.o. To lze řešit třemi způsoby, přičemž každý má své výhody a nevýhody.
Jsem vedoucí korporátního týmu a pražské pobočky advokátní kanceláře SEDLAKOVA LEGAL. Ve své praxi se zaměřuji primárně na vyjednávání investic (jak ze strany investičních fondů, tak ze strany startupů), právní pomoc startupům, nastavování holdingových struktur a vztahů mezi společníky a na zajišťování běžné korporátní agendy společností.
