Každý podnikatel čelí na začátku svého podnikání řadě rozhodnutí, které určují jakým směrem se bude jeho podnikání vyvíjet. Jedním z takových rozhodnutí je i dilema nad určením právní formy podnikaní. Otázkou je, zda se již na začátku raději ubírat cestou podnikání v pozici OSVČ nebo se rovnou vrhnout na s.r.o. Většina z podnikatelů nakonec přistoupí k méně administrativně náročné variantě a začne podnikat jako OSVČ. Někteří se následně vrhnou na přechod z OSVČ na jinou formu podnikání jako je např. společnost s ručením omezeným (s.r.o.). Je tomu tak z důvodu rostoucí klientely, zvyšování poptávky po produktu/službě či potřeby budování značky na trhu.
Přechody mezi formami podnikání ovšem nebývají nejsnadnějším obdobím v životním cyklu podnikatele. V případě, kdy nejsou řádně promyšleny, můžou způsobit více škody, než užitku.
Podnikatel by měl být před přechodem z OSVČ na s.r.o. seznámen s jednotlivými možnostmi procesu přechodu. Zároveň by měl vědět, jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých možností. Při určení způsobu podnikání by neměl podnikatel zapomenout na důležité daňové a účetní rozdíly mezi OSVČ a s.r.o. Jenom tak může zhodnotit, která možnost přechodu z OSVČ na s.r.o. je vzhledem k jeho činnosti a směrování podnikání vhodnější. Z právního hlediska existuji 3 varianty přechodu nebo převodu podnikání z OSVČ na s.r.o.
První možností je založení s.r.o., do které se při jejím zakládání vloží jako vklad společníka (OSVČ) do základního kapitálu celý podnik, resp. obchodní závod OSVČ. Obchodní závod představuje soubor jmění, který podnikatel, ať už OSVČ nebo právnická osoba, vytvořil a který slouží k provozování jeho činnosti. Jedná se tedy jak o aktiva, tak pasiva (např. zásoby, pohledávky, závazky a dlouhodobý majetek OSVČ).
Na to, aby mohl být obchodní závod OSVČ vložen jako vklad, musí být obchodní závod oceněn v penězích. Obchodní závod může ocenit výhradně znalec nebo expert prostřednictvím znaleckého posudku. Cena za tento znalecký posudek se pohybuje v závislosti na velikosti závodu kolem 30 000 Kč bez DPH. Jakmile dojde k ocenění závodu, je možné obchodní závod vložit do s.r.o. jako nepeněžitý vklad.
V praxi se však bohužel jedná o časově a finančně náročnější způsob přechodu z OSVČ na s.r.o. Na druhou stranu je díky plynulému vložení obchodního závodu OSVČ do základního kapitálu s.r.o. zajištěna kontinuita podnikání vůči všem partnerům, zaměstnancům, zákazníkům nebo jiným zainteresovaným osobám. Ode dne vzniku nové s.r.o. na ni totiž přecházejí všechna práva a povinnosti OSVČ, a to včetně obchodních, úvěrových i pracovněprávních smluv.
Samotná s.r.o. nemusí OSVČ, jež bude v s.r.o. figurovat jako společník, za poskytnutý obchodní závod nic platit. To stejné platí o OSVČ, kdy vklady do s.r.o. nepředstavují zdanitelný příjem vkladatele, ale pouze zvyšují tzv. nabývací cenu podílu v souladu se zákonem o daních z příjmů.
Obchodní závod OSVČ může do s.r.o. být také vložen ve formě příplatku mimo základní kapitál společnosti. I v takovém případě je pak potřeba provést ocenění znalcem. Příplatek mimo základní kapitál může provést společník se souhlasem jednatele s.r.o.
Na rozdíl od předchozí varianty se jedná o přímý prodej obchodního závodu OSVČ nově vzniklé s.r.o. Nejprve je tedy nutné s.r.o. nejenom založit, ale i zapsat do obchodního rejstříku. Jednatel takto vzniklé a existující s.r.o. následně podepíše s OSVČ kupní smlouvu, jejíž předmětem bude prodej obchodního závodu OSVČ za určitou kupní cenu.
Tento způsob je rychlejší, protože nevyžaduje určení hodnoty obchodního závodu znalcem nebo expertem, ale postačí určení ceny svépomocí. Kupní smlouvou dojde k převodu závodu včetně všech závazků a pohledávek na s.r.o. Tím pádem, stejně jako u předchozí varianty, zůstává zajištěná kontinuita všech smluvních vztahů souvisejících se závodem OSVČ.
Nicméně, vzhledem k tomu, že prodávající OSVČ je stejná fyzická osoba jako nový společník s.r.o., jedná se o tzv. spojené osoby. Proto musí být kupní cena určená jako cena „obvyklá“. Cenu obvyklou lze charakterizovat jako cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek.
Při prodeji závodu musí nově vzniklá s.r.o. skutečně vynaložit finanční prostředky ve výši kupní ceny a zaplatit daň z příjmu z rozdílu mezi souhrnem aktiv snížených o převáděné závazky (je však možné převést i postupně některé části, nebo stanovit splatnost ceny s odloženou splatností). To stejné pak platí i pro OSVČ, která jako prodávající musí kupní cenu obdržet. Tato částka je poté zdanitelným příjmem, přičemž je nutné z ní odvést daň z příjmu.
Poslední varianta je na první pohled nejsnadnější a nejlevnější, protože nevyžaduje náklady na znalce či jiného experta. Není ani nutné řešit výši kupní ceny či vůbec podepisovat jakoukoliv smlouvu mezi OSVČ a s.r.o. Tato varianta totiž počítá s paralelním podnikáním obou osob, tedy OSVČ i s.r.o., kdy OSVČ založí novou s.r.o. a začne pod její hlavičkou podnikat, uzavírat nové smluvní vztahy či obchodovat. Stále je ale ještě zapsána v živnostenském rejstříku i pod svým původním IČ jako OSVČ, na které dále paralelně s novou s.r.o. podniká, vymáhá pohledávky vůči svým dlužníkům, dokončuje zakázky a hradí své dluhy.
To vše až do okamžiku, než se jeho obchodní bilance přiblíží nule. Poté ukončí podnikání jako OSVČ a dále podniká pouze v rámci své s.r.o.
Nevýhodou je to, že není zachovaná kontinuita minulého podnikání OSVČ s podnikáním s.r.o. Nedochází tedy k přechodu závazků a pohledávek. Rovněž si ani nelze snadno jednorázově převést majetek z OSVČ na s.r.o.
Pokud podnikatel zvolí první nebo druhou variantu, tedy vklad nebo prodej obchodního závodu (nebo jeho funkčně samostatné části) OSVČ, pak je zásadní výhodou to, že tato transakce vůbec nepodléhá DPH. Aby se tímto způsobem nedostal majetek bez DPH k neplátci, stává se nabytím majetku nabyvatel (s.r.o.) ze zákona plátcem DPH.
Z pohledu zdanění není možné jednoznačně určit výhodnější variantu. Je vždy nutné posoudit dané podnikání včetně budoucího záměru podnikatele, sestavit konkrétnější čísla a až následně se rozhodnout, která varianta bude daňově výhodnější.
Nejzásadnější rozdíl mezi OSVČ a s.r.o. je v oblasti výdajových paušálů. Zatímco OSVČ může na rozdíl od s.r.o. uplatňovat výdajové paušály v rozmezí 30 – 80 %, s.r.o. musí vždy vést účetnictví. Uplatňování paušálu je již z jeho samotné povahy administrativně mnohem méně náročné. Naproti tomu, pokud OSVČ nevyužívá výdajový paušál a je současně např. plátcem DPH, je administrativní zátěž (a míra zdanění) prakticky stejná jako v případě s.r.o.
Má-li k tomu OSVČ třeba i jen jediného zaměstnance na poloviční úvazek, pak na něj dopadá kompletní personální agenda včetně kategorizace prací, hygieny, měření hluku a pochopitelně agenda mzdová, která je u nás skutečně složitá.
Základ daně se v obou příkladech zjednodušeně vypočte jako rozdíl mezi výnosy a náklady. V případě s.r.o. je sazba daně z příjmů 19 %, v případě OSVČ 15 %. Následná výplata podílu na zisku z s.r.o. je zatížena srážkovou daní ve výši 15 %. U obou případů lze uplatnit různé slevy na dani, odečitatelné položky či nezdanitelné základy daně.
Vedení účetnictví a celková administrativa kolem s.r.o. je náročnější. OSVČ ve většině případů evidují své příjmy a výdaje prostřednictvím daňové evidence s uplatňováním výdajových paušálů. Oproti tomu s.r.o. musí vést účetnictví! Díky tomu je však možné lépe a přesněji sledovat, jak společnost funguje.
U OSVČ a s.r.o. existují podstatné rozdíly, jakým způsobem dochází k vyplácení odměny za práci. Tato skutečnost je při výběru formy podnikání pro spoustu podnikatelů klíčová.
OSVČ má, jednoduše řečeno, možnost se zdaněnými příjmy jakkoliv volně nakládat. Zaplatí-li veškeré své závazky dodavatelům a státu, může si zbytek volných finančních prostředků ponechat.
Zatímco s.r.o. musí veškeré své finanční transakce striktně evidovat. S financemi není možné libovolně nakládat, jako je tomu u OSVČ. Chce-li společník společnosti (podnikatel) získat peníze ze své s.r.o., má tyto možnosti:
Každá z uvedených variant přechodu podnikání OSVČ na s.r.o. má své výhody i nevýhody. Prodej závodu (varianta B) vyžaduje nemalé částky od dotyčné obchodní společnosti, což omezí její provoz a investice do budoucna, navíc je kvůli statutu „spojených osob“ dle zákona o daních z příjmů nutno poměrně složitě sjednávat kupní ceny prokazatelně v aktuální obvyklé tržní výši.
V případě vkladů do základního kapitálu (varianta A) sice není nová s.r.o. zatěžována finančně, bariérou je však jednak právní regulace vyžadující znalecké ocenění hodnoty nepeněžitého vkladu, jednak zvýšená administrativa spojená se zápisy do obchodního rejstříku a společenskou smlouvou apod.
Poslední varianta (varianta C) naopak znemožňuje kontinuální převod všech práv a povinnosti z OSVČ na s.r.o., což může ve výsledku podlomit důvěru zákazníků a obchodních partnerů.
Pokud se OSVČ rozhodne pro převod svého podnikání na s.r.o., musí, bez ohledu na jednotlivé možnosti, vzít v úvahu daňovou zátěž. Příjem s.r.o. se daní 19 % sazbou a v případě vyplacení zisku společníkovi dochází ke srážkové daní ve výši 15 %. Dále je potřebné myslet na nemožnost uplatňování výdajového paušálu u s.r.o. tak, jako doposud.
Zajímavým je také tok peněz ze společnosti k osobě podnikatele, tedy fyzické osobě, která je, ve většině případu, jednatelem s.r.o. Existují tři cesty, přičemž každá z nich sebou nese jiné výhody a nevýhody.
Potřebujete ohledně přechodu z OSVČ na s.r.o. poradit? Ozvěte se nám!